Také pracovat 8 hodin denně nebylo a není efektivní, člověk nezvládne podávat tak dlouhou dobu maximální výkon, o lidech kteří tráví prací 10 a více hodin denně nemluvím. Zažil jsem hodně manažerů, kteří se předváděli, jak jsou výkonní, protože pracují 12 i 14 hodin denně. Jejich volba.

Hlídejte si čas, který věnujete práci i v době plánování, jinak tam budete psát blbosti. Při pozdní noční kontrole, co jste vymysleli, budete muset z tabulek mazat různé znaky, které jste zadali, jak Vám padala hlava na klávesnici nebo ujížděla ruka, když jste zavítali oči a mozek se chtěl věnovat odpočinku. Buňky v excelu mohly přijít o vzorce a pár docela důležitých čísel změnilo řádově hodnotu, což se zákonem schválnosti zjistí, až když se plán odevzdá.   

Díky, že do pracovního prostředí vstupují mladší ročníky, pro které není práce v korporaci hlavním smyslem života. Někde jsem četl, že prý pracují více hodin než starší generace, ale já ten dojem nesdílím, naopak, váží si více svého života a chtějí dost času i pro sebe.

A pro všechny z Vás, kteří si hrajete na důležité, až se budete někdo egoisticky poplácávat po ramenou, jak jste Váš tým vydrezurovali a budget vytunili a na boardu možná zažijete 2 sekundy slávy slovy „díky“, uvědomte si, jestli byste stejné divadlo chtěli dobrovolně zahrát, kdybyste měli zcela volný prostor, jak se „kreativně“ projevit. Většina vůbec ne.

Plno lidí pojem plánování bohužel nechápe. Chytře chodíme a mluvíme, jak co bude. Sestavujeme prognózy na základě toho, co víme v dané chvíli a myslíme si, že to víme přesně. Co nevíme, vzniká pohledem k okna nebo složitými sofistikovanými kalkuly – efekt je v obou případech stejný. Většinu toho víc nevíme než víme. Ale tváříme se tak, že víme všechno.

Ale světe div se, jakmile se přehoupneme do prvního období, kterému jsme se v plánu věnovali, už tu stojí zástupy dalších odborníků a hemží se to chytrými dotazy, z těch nejlepších třeba „proč je tam odchylka?“ nebo „to jsme nevěděli v době plánování?“