Firmy si uvědomují cenu kvalitních informací, proto dávají stále více prostoru novým řešením organizačního uspořádání svých interních „datových center“.
Jsme svědky vyčleňování sekcí IT, controllingu nebo nákupu zpravidla z původní linie řízení a odpovědnosti finančních ředitelů (CFO) na úroveň stejné hierarchie řízení.
CIO (Chief Information Officer), CCO (Chief Controlling Officer) a též trendově vznikající pozice CDO (Chief Digital Officer) dalším štěpením CIO.
Společnosti požadují, aby data byla:
- nestranná / nezkreslená
- zkontrolována – bez technických chyb
- zabezpečena – proti ztrátě a zneužití
- distribuována do správných rukou
- předána k termínu zveřejnění
- dostupná online
- okomentována – fakta
- vyhodnocena a doplněna o závěry – pro aktivní rozhodování
- aktivně využívána – pro marketingový úspěch firemní či produktové značky
Ale zpět „domů“ do controllingu. Controlling – „strážce firemních dat“ a místo „kde ví všechno“ – je aktivně přímo sám či jako spolupartner dalších útvarů (nejčastěji IT) zodpovědný za výše uvedená kritéria dat nebo svým jednáním zajišťuje aktivní podporu dalším útvarům (nejčastěji obchodu a marketingu), které mají také zmíněná kritéria v pracovní náplni.
Vedoucí pracovníci controllingu se tak přirozeně postupně stále více přesunují do role osob s aktivní spoluúčastí při finančním řízení firem. Ale mysleme proaktivně a dívejme se již do blízké (?) budoucnosti. Jak může vypadat pojetí controllingu ve spojení s digitalizací rozebírám v samostatném seriálu publikovaném na LinkedIn pod mým profilem.
Současný význam a postavení controllingu organicky zasahuje i role organizačně „nižších“ controllerů. Tito pracovníci jsou dnes – většinou jazykově velmi dobře vybaveni – ekonomové či techničtí inženýři, s nadstandardním přesahem do IT branže. Zvládají pracovat s datovými sklady a SW pro administraci zobrazování datových vrstev, rozumí základním BI nástrojům, navštěvují kurzy SQL, umějí programovat či ovládat makra, o grafických výstupech včetně pokročilé znalosti Power Pointu ani nemluvím. Musí být skvělými datovými analytiky a mít trénink v komunikačních dovednostech. Roste potřeba jejich přesahu do obchodních procesů.
Controllingové týmy se aktivně zapojují také do nastavování, správy a vyhodnocování KPIs. Nástroj cílových ukazatelů výkonnosti umožňuje, při jeho správném pojetí, zapojovat do spolurozhodování a spoluzodpovědnosti další spektrum lidí, většinou ostatních manažerů firmy či jejích vedoucích, jejichž nárok na výplatu ročních či kvrtálních bonusů bude posuzován z hlediska míry splnění jednotlivých ukazatelů.
To jsou jen některé aspekty významu diskuze nad současným pojetím a postavením instituce controllingu ve firmách. Nejedná se o úplný pohled, který by vyžadoval významně hlubší a širší rozbor.
Celkový podtext příspěvku směřuje k mém názoru o aktuální potřebě nezávislosti controllingu v rámci firmy. Na základě zkušeností z mé více než 20 leté praxe v controllingu považuji výše uvedené trendy za jednoznačně správné a sám se snažím v rámci svých možností tyto transformace firemních procesů propagovat a realizovat.
